Již od prvních tónů úvodní skladby „The End Of Human Race“ je zřejmé, že švédští blackouši DARK FUNERAL žádným způsobem neuhýbají z trasy, jíž si před nějakými 15 lety sami vytyčili. Důrazná, přímočará a agresivní muzika byla těmto vyznavačům temných sil vždy vlastní a na aktuálním kotouči „Angelus Exuro Pro Eternus“ tomu není jinak. Narozdíl od svých počátků sice muzikanti ze Stockholmu již neohromují značně zdrcující rychlostí (přeci jen jim nějaký ten rok přibyl), ale i tak je stále co poslouchat.

DARK FUNERAL totiž procházejí jistým vývojem, a přestože od nich v podstatě nelze očekávat stylový veletoč či alespoň určitý experiment, svou tvorbu se snaží vždy mírně pozměnit či doplnit. Oproti minulosti se tak z reproduktorů častěji linou strukturovanější skladby, pomalejší tempa a výraznější melodie, což sice není ke škodě, ale DARK FUNERAL tak ztrácí část svého původního kouzla. I přes vyjmenované novinky však všichni víme, co od kapely tohoto typu čekat, takže ve výsledku stejně působí veškeré prvky poněkud předvídatelně. Emperor Magus Caligula je však v obvyklé formě, prsty po hmatnících kytar rychle kvapí, nový bubeník Nils Fjellström to také celkem solidně zvládá (i když se drží stále stejné linie a na svého předchůdce Matte Modina poněkud ztrácí), takže výsledkem je přesně takové album, jaké všichni očekávali. Škoda jen poněkud umírněné, nedynamické produkce.

Mám-li porovnat současnou tvorbu DARK FUNERAL s dalšími žánrovými giganty a zároveň krajany MARDUK, dávám palec nahoru jednoznačně pro „Angelus Exuro Pro Eternus“. Přestože se jedná již o pátou řadovou desku tohoto tělesa, kapela narozdíl od druhých jmenovaných neustupuje z vydobytých pozic a v rámci blackmetalového „mainstreamu“ se tak drží v popředí pelotonu. Ve srovnání se zbytkem scény, která je přeplněna kvanty zajímavých a neotřelých spolků, to však stačí pouze na poctivou práci uprostřed startovního pole. I tak ale můžeme tuto nahrávku považovat za vcelku slušnou.